Almárkář

Zvláštní pomůckou tehdejší školy při názorném vyučování byli takzvaní „almárkáři". Obcházeli totiž školy venkovské solidní, úřadně k tomu zmocnění silní muži, nosící na zádech dlouhé, štíhlé almárky, ve kterých důmyslně umístěn byl mechanismus, jenž znázorňoval, figurálně a napohled živě, některý velký obor lidské činnosti. Mapříklad: ohlásiv se dříve u učitele, přišel almárkář odpoledne v ustanovenou dobu do třídy, postavil almárku na pódium u katedry, zařídil stroj a oznamoval, že ukáže nyní žákům, jak se z lůna země dobývají a vyvážejí rudy a uhlí. Spustiv pak stroj, rozevřel almárku, a tu viděli žáci, kterak kovkopové do dolů se spouštějí, jak v hlubinách země pracují, jak s dobytou rudou vzhůru vystupují a tak dále, vše malebně a plasticky. Almárkář provázel své „představení" přiměřeným výkladem a žáci sledovali hru stroje i almárkářův výklad s živým zájmem, ba lze říci s velkým potěšením. Příchod almárkářův byl žákům dopoledne ohlášen s vyzváním, aby si od rodičů vyprosili pokud možná nějaký krejcar „na almárkáře".