Předmluva a poděkování

Pro čtenáře, pro jejich potěšení a zvídavost, se píšou a připravují nejrůznější knížky, neboť rozmanité jsou zájmy a otázky těch, kdo hledají v četbě odpovědi, jak by mohli intenzivněji prožívat přítomnost, ty chvíle, které bez ustání přicházejí a rychle míjejí. Zdá se, že to patří mezi podmínky hlubšího a smysluplného jednání, aby měl člověk pochopení i pro svou minulost, pro to, jak generace před ním konkrétně žily a jak řešily své praktic­ké, morální, společenské nebo estetické potřeby a touhy. Aby zkrátka chápali smysl proměn a souvislostí. A tak někteří mají v oblibě odborné historické výklady a doku­menty nebo životopisy význačných osobností a přejí si poznat minulost a směr dějinného vývoje v podobě po­kud možná nejvíc autentické. A jiní zase čtou raději knížky obsahující básně, a příběhy smyšlené, v jejichž síti se umělec snaží najít a zachytit z proudu dění něco důle­žitého a zajímavého; tito čtenáři „krásné literatury" si vybírají podle svého vkusu knížky, o nichž věří, že něčím uspokojí jejich touhu ponořit se do světa básníkovy fan­tazie a obrazotvornosti nebo pobýt pár večerů ve společ­nosti románových postav, aby se seznámili s jejich osudy a myšlenkami, s jejich zážitky a pocity.

Jenže následující ktiížka, které byl dán titul Uprostřed století, nemá na zřeteli ani rozhodující zákonitosti nebo doklady velké historie, ani vlastní beletrii. V pestrém pás-

inu úryvků má oživit mnohotvárnost všedních dní jedno­ho zajímavého a významného úseku života v devatenác­tém století. Má zaznamenat, jak se tehdy v minulém století v Praze a v Cechách v soukromí i na veřejnosti žilo.