Předmluva II

Byla to doba opravdu pozoruhodná a důležitá, roky plné rušných proměn. Je to sice čas pro nás už definitivně minulý, ale^přitom ještě živý v paměti naší kultury, poněvadž se s ním nepřestáváme setkávat, kdykoliv uvažujeme o počátcích novodobé národní společnosti a kdykoliv bereme do rukou „klasické" knihy, stále ožívající novou četbou. Uprostřed století například vyšla Babička Boženy Němcové i Erbenova Kytice. Uprostřed století najednou vyvrcholila a současně skončila životní a umělecká dráha Karla Havlíčka. Uprostřed století začínal publikovat Jan Neruda i Vítězslav Hálek a připravovali slavné almanachy. Zdaleka se sjížděli lidé, aby se podíleli na položení základního kamene k Národnímu divadlu. Uprostřed století se měnila Praha, jak se bořily staré brány a hradby a jak rostla nová předměstí, a postupně se začínalo jezdit po železnici. Rozvíjel se národní a společenský život v nových formách. A polovina století znamená rovněž mezník v dějinách politických a sociálních, neboť revoluční impuls — rok 1848 (okamžik, kdy „čas oponou trhnul — a změněn svět", jak napsal Neruda) měl vážné důsledky v celé Evropě, v tehdejším rakouském mocnářství, kde právě nastupoval císař František Josef, i v českých zemích: rychle následoval absolutismus a po něm ještě energičtější a ještě úspěšnější národní rozmach. Život v polovině století dostal takové tempo vývoje a zasáhly do něho tak silné podněty, jaké se uplatnily

teprve zase až na samém přelomu devatenáctého a dvacátého věku.