Propouštění z vojska

Vojenská povinnost čili služba trvala od roku 1853 zásadně osm let v linii a dvě léta v rezervě; po vysloužení osmileté doby mohl se dát vojín na dalších osm let najmouti, čili mohl dle tehdejšího názvosloví „sloužiti druhou kapitulaci" a potom i třetí, ba třebas i čtvrtou. Vůbec nesměl býti tehda žádný voják dříve propuštěn, dokud sám o propuštění (Abschied) nepožádal aneb ke službě neschopným se nestal. Stal-li se vojín k další službě neschopným, dán byl do některé invalidovny anebo propuštěn jakožto „patentní invalida" s jakýmsi stálým platem, jenž mu dle jeho šarže byl vyměřen. To dělo se ovšem jenom u mužů, kteří několik kapitulací vysloužili aneb ve válce poraněni byli. Slovo kapitulace pocházelo z dob verbování žoldnéřů a značilo najímání vojáků na určitou řadu let. Toto najímání vojáků provádělo se i v dobách ještě, když už nucený odvod zaveden byl, jakožto doplňování armády, když výsledek rekrutýrky nebyl jak náleží uspokojivým.