Na Fišpánce

Zrovna pod Slovanským vrchem stojí v úzké uličce dvoupatrový, bílý a čistý dům. Ulička je ticha, dům ještě tišší. Okna se lesknou čistotou, jsou ale zavřená a uvnitř přemřížována, u domovních dveří je silné, zarudlé zvonítko, od domu táhne se na kus cesty vysoká, slepá zeď, přes niž jen málokdy přenikne hlasnější zvuk. Dříve zde byl ruch továrny na úpravu kostice a lid posud říká budově Fišpánka; místo ruchu továrního ale již dávno rozestřen zde klid klášterský, ba kdyby nebylo na zdi rudého nápisu Městská věznice, myslil bys skutečně, že tu klášter. Ale zazvoň jen beze všech přehnaných vězeňských myšlének, naše městská věznice je ústavem čistě, opravdově humanitním.