Náboje

Roku 1855 obdrželo rakouské vojsko nové pušky na perkusi a ovšem ještě s nabíjením odpředu; pušky ty nazývaly se „tažené ručnice s kapslovým zámkem soustavy Lorenzovy". Při těchto puškách byly již hotové patrony. (Předtím vojáci žádných patron neměli, nýbrž nosili si prach v růžkách zavěšených na zelené šňůře na prsou; při nabíjení nasypal voják do hlavně prachu z mírky, jež upevněna byla na řemeni pro brašnu /patrontaš/, ucpal jej trochu nabijákem, vpustil pak do hlavně kulku, zatloukl ji a tak dále.) Patrona Lorenzových pušek byla z papíru a obsahovala 55 gránů (skoro čtvrt lotu čili o něco méně než pět gramů) prachu a špičatou olověnou „kompresívní" kulku se dvěma zářezy 349 gránů (skoro jeden a půl lotu čili asi tři dekagramy) těžkou. Kulka byla vtlačena špicí do prachu a připevněna k patrone namaštěným papírem, který při náboji zůstal.