Odesílání

Nám, kteří jsme si uvykli zasílati peníze a cenné papíry s přísnou akuratesou na podací aneb i zpáteční recepisy, připadá jako zvěst z báchorky, že byli před padesáti lety v Praze lidé, kteří psaní s penězi prostě do poštovních schránek házeli, a přece můžeme se poučiti u každého poštovního úředníka, že jsou tací lidé dosud, ačkoli už jich je méně. Stáváť se podnes ještě, že vhodí tu a tam někdo do černožluté schránky psaní s cennou zásilkou, ba jsou případy, že házejí lidé do schránek i vyplněné poukázky a za nimi příslušné obnosy, nezabalené, jen tak, a není žádnou zvláštností, když se ve schránce naleznou psaní bez známek a místo těchto rozkutálené krejcary. Proto jsou poštovní schránky nyní zařízeny tak, že k jejich obsahu nikdo nemůže, dokud se plechová krabice ze schránky vyňatá na poštovním úřadě pod přísným dozorem neodemkne. (Poznámka: Ještě před asi pěti lety bývalo u nás na chalupě naprosto normální, že ten kdo neměl známku, tak prostě dopis vhodil do schránky, a pod ní přivázal pytlíček s patřičnými drobnými. Dnes jezdí pošťačka autem, nicméně i tak je běžné, že se jí dá dopis, případně složenka, ona to na poště pošle a druhý den doručí potvrzenku.)